Doslov

Výhodou postupného psaní je to, že si člověk užije kritiku, ještě než všechno dopíše. Nejčastější výtka je, že text je jen kritický, a tak to vypadá, že to byla léta utrpení bez jakékoli radosti. Nebylo tomu tak. Bavili jsem se dobře, i když mám pocit, že po jaksi kontrolované sebestředné zábavě v domečku v Klecanech, jsme se poprvé uvolnili až při společném večírku bez Petra a Blanky. Naplnilo nás to radostí, a tak jsme je na ten příští večírek pozvali a najednou něco nefungovalo. Najednou nebyli v centru a neřídili tempo večírku a začali působit jako neoblíbení příbuzní na povinné návštěvě.
Při psaní jsem se úmyslně zaměřil na chyby a omyly, na kterých jsem v prostředí Laurychova divadla vyrostl, a cítil jsem potřebu s nimi zatřást a poučit se z nich, pokud se chci dál zabývat tvorbou. Je škoda, že to dělám po tak dlouhé době a že jsem minul tolik příležitostí s tím začít dřív. Na druhou stranu, když se teď podívám zpátky, vnímám to jako absolutní nutnost, ale potřeboval jsem určitý odstup. Rád se budu opírat o mýty, které si to zaslouží.